Novinka

16.11.2017 bylo ochutnáno Beaujolais Nouveau

    Beaujolais nouveau je mladé, svěží, francouzské víno nafialovělé barvy pocházející z vinařské oblasti Beaujolais severně od města Lyon. Odrůda Gamay je vlajkovou lodí, ale nejen, jako mladé víno pro milovníky jen bílých vín, je připraveno z Chardonnay. Mladé francouzské víno se začíná prodávat každý rok vždy třetí čtvrtek v listopadu. Tento den je ve Francii nazýván den Beaujolais a rovná se téměř státnímu svátku.

Víno je charakteristické silnou vůní s ovocným buketem. Doporučuje se podávat vychlazené na 11 - 13 °C.

    Před třemi lety bylo potřeba zavést pravidla a snížit objem vín, prodávaných jako Beaujolais Nouveau, což vedlo k zlepšení kvatity Beaujolais Noeveau v řetězcích, nicméně není od věci ochutnat si vína od vinařství, která se v řetězcích nepotkají a i z oblasti, která nese označení Village...

 

    Otázka, zda bude vůbec co ochutnávat se nakonec vyřešila.

    Beaujolais Nouveau dorazilo až 15.11. odpoledne. Vlastně jsem docela ráda, že jsem nazveřejnila degustační lístek předem. Dorazila mi poněkud jiná vína, než jsem si objednala. S naprostou neznalostí vín jsem měla jedinou možnost jak sestavit degostační lístek, a to podle stoupající kvatity míst, kde byly hrozny na vína pěstovány.

Ochutnávalo se:

    A také by se dalo říci, že první vinařství bylo tím největším. Ostatní jsou přece jen o něco menší, byť mnohem větší než ta moravská vinařství, která lze potkat u mne ve vinotéce. Z mého pohledu to nejbližší představě mladého Beaujolais by odpovídalo první od vinařství Pardon. Lehké, Voňavé a nekomplikované. Jeho rosé varianta se mi letos zdála také velmi povedená. Pro mě jsou zajímavější ta lehce dospělejší, vážnějí, ale mé hodnocení je hodnocení jedné osoby. Je zajímavé, jak se na Beaujolais Nouveau tvářilo těch osm, kteří si je ochutnávali se mnou.

    Dostala jsem na závěr ochutnávky, kdy někteří odvážlivci se rozhodli ještě jednou ochutnat si i to zavržené bílé.

     A došlo k řekvapení. Chardonnay v té době již nějakou dobu otevřené při pokojavé teplotě, se nepatrně zahřálo a otevřelo se. Bylo nejen voňavější, ale celkově pitelnější. Toto jsem zažila již několikrát s dospělými víny, ale ne u mladého. Ochutnala jsem si je, a kdo ví jestli sugesce ostatních... Musela jsem připustit, že se změnilo. Život i víno je plné překvapení. Děkuji všem za příjemný večer.

11.11.2017 v 11:11 byla otevřena první lahev Svatomartinského vína

          Nabídka Svatomartinských vín byla téměř stejná, jako již několikátý rok, a přesto jsou to vína vždy překvapivá. Jsou to takové podzimní vlaštovky nové úrody. Vinařství Štěpán Maňák, letos nepřipravilo, k mé malé radosti, červené Svatomartinské. Připravili Veltlínské červené rané.

Vinařství Šabata mělo tento rok vína zatříděná jako kabinetní vína.

    Bylo otevřeno déle, aby byl čas si je přijít ochutnat...

    Všechna Svatomartinská vína bylo možné ochutnávat celý následující týden.

    Těm, kteří přišli, ochutnali, vyhodnotili podle svých chuťových preferencí a podělili se se mnou o své názory děkuji.

    K mé velké radosti si každý našel víno, které mu sedlo. Pevně věřím, že i v ročníku 2017 budou nacházet vína, která jim budou chutnat.

 

27.10.2017 byla druhá ochutnávka červených vín

    Často slýchám, že červená vína jsou v sycharých dnech zimy a podzimu vítaná jako pohled do hořícího krbu. Zahřejí. Jen v zimě je ten správný čas se zaobírat víny těžšími a aromatičtějšími. Ne, nebudu kopírovat vše...

    Tentokrát se sešlo 13 ochutnávajících, a proto mi to nedalo, abych trochu nepozměnila degustační lístek. Možná jsem mohla nabídnout zcela jiná vína, ale byla jsem zvědavá, jak dopadnou ta již dříve ochutnaná, byť dobře vím, že každá ústa jsou jiná a i společnost mnohdy ovlivní výsledek.

Ochutnávlo se:

      Výsledky byly jaké byly. V této ochutnávce nebyl tak vyhraněný názor, že by přívlastková vína byla výrazně lepší. Cabernet Moravia od Vinařství Čech byl opět nekorunovaným králem mezi jakostními víny. Ovšem v této ochutnávce byli i tací, kteří si stáli za svým a nepodlehli. Sladší, či ještě sladší víno je nepotěší.

    U této ochutnávky jsem věděla, že mezi degustujícími jsou i návštěvníci, kteří normálně dávají přednost bílým nebo růžovým vínům. Velmi mě potěšilo, že i oni si ochutnávku vychutnali. Byl to příjemný večer i pro mne. Díky všem.

    Škoda jen, že mnozí "experti", kteří tvrdí, že na Moravě, natož v Čechách, nelze udělat pitelné červené víno, si nenajdou čas si nějaké ochutnat. Ale takový je život.

20.10.2017 byla první ochutnávka červených vín

    Často slýchám, že červená vína jsou v sycharých dnech zimy a podzimu vítaná stejně jako pohled do hořícího krbu. Zahřejí. Jen v zimě je ten správný čas se zaobírat víny těžšími a aromatičtějšími.

    Což si udělat takovou malou procházku červenými víny, a připravit se na nadcházející temnější měsíce. Vybrala jsem je tak, aby se střídaly odrůdy a vinaři. Jen na Vás záleží jestli se jimi necháte okouzlit...

Ochutnávalo se:

        Jak to tak někdy bývá, souhra náhod se postarala o neúplný počet ochutnávajících. Přišedší se ale množství vzorků nezalekli. Pomalu a rozvážně se přechutnala všechna vína, ovšem tolik vzorků, přece jenom potřebuje delší čas. Nicméně čas letí a sliby se mají plnit, tedy umlsávajících bylo celkem osm, to pro ty, kteří chějí počítat statistiku... Nijak překvapivě byla všechna vína jakostní či zemská shledána méně zajímavými, než vína přívlastková, až na jednu vyjimku. Tou byl Cabernet Moravia - zemské od Vinařství Čech. A dalším překvapením pro mě byla absolutní shoda všech pro Zweigeltrebe ve výběru z bobulí od Vinařství Štěpán Maňák. Proč překvapením? Inu, sem tam jsem v průběhu degustace zaslechla, že to či ono víno je sladší než by si ten který vybral a ve výsledku vyhrál polosladký výběr z bobulí.

    Všem, kteří si vychutnávali červená vína děkuji za krásný večer.

 

6., 13. a 14.10.2017 byly ochutnávky vinařství Volařík

     Vinařství Volařík patří k těm větším rodinným vinařstvím. Ing Volařík zcela důvěřuje celému týmu. Ten lze najít na jejich webových stránkách, ale asi nejvýraznějším člověkem je Flip Mlýnek, který kraluje sklepnímu hospodářství a Jindřich Kadrnka, připravující mu kvalitní surovinu ve vinohradu.

    Mnohý ví, že každý rok Vinařství Volařík má ve svém portfoliu kolem 30 typů, nebo druhů vín. Ochutnat všechna se pokouším každý rok, když mají ochutnávku v Praze. Je to blíž než v Mikulově, byť i tam pořádají ochutnávky, a mají tam i svou prodejnu, kromě sklepu. Obrovskou část jejich produkce je věnována Ryzlinkům rýnským a vlašským, kterým se v mikulovské vinařské podoblasti dobře daří. Mají je od velmi suchých a svěžích, přes polosuchá a sladká, až k těm mazlivým slaďoučkým.

    Z produkce Vinařství Volařík je zajímavá řada organic tvořená interspecifickými odrůdami - jeden z prarodičů byl révou americkou. Tyto odrůdy byly vyšlechtěny, aby odolávaly houbovým a plísňovým chorobám, či krutým zimním mrazům. Což prý plní, a v průběhu celé vegetace nepoznaly chemické ošetření. Tato vína mají na jinak strohé bílo-černé etiketě zelený proužek. Do ochutnávky jsem je zařadila, protože odrůdy Saphira a Johanniter jsou méně známé, a k nim patří i známější Hibernal.

    Zdánlivě pozdní ochutnávka jejich ročníku 2016, poskytla jedinečnou příležitost ochutnat si alespoň jedno víno z jejich exkluzivní řady Terroir. Tato vína nechávají krásně vyzrávat, nespěchají na ně, a do lahví je plní až velmi pozdě, někdy v srpnu, jindy až v průběhu září. Péče věnovaná těmto vínům se samozřejmě promítá do jejich ceny... Ovšem kdybych si neochutnala Ryzlink vlašský z trati Železná ještě jako nezralé děťátko, asi by mě popis tohoto vína od Filipa Mlýnka spíš odradil:

Krásné, minerálně kovové víno ve vůni s výrazným projevem po zkorodovaném železe. Chuť je mohutná, tradičně plná železné minerálnosti s příjemným botrytickým závěrem.

(Naštěstí nikdo to co pan Mlýnek napsal v tomto víně necítil, naopak jeho popis vyvolal diskusi na téma, jak kdo vnímá kovové chutě, a ty že tam nejsou.)

    Zařazení starších ročnků zase umožnilo prozkoumat si svůj vztah k již zralejším vínům. Byť třeba Ryzlik vlašský Terroir Ořechová hora má k předpokládanému vrcholu zralosti ještě nějaý rok čas. Prý bude na vrcholu v roce 2021, tedy jak je psáno na etiketě.

Ochutnávalo se:

      6.10. to byl spíše dámský večer. Z 11 účastníků, byli jen dva muži..

    13.10. se nakonec sešlo 6 zájemců o ochutnávání, neb si zahrály do noty nejrůznější komplikace. A pro zajímavost, byl poměr sil obrácený. Převažovali muži, 4 : 2. A pravda nebyly ochutnány všechny vzorky.

    14. 10. byly síly vyrovnané a poměr vyvážený 5 : 5

    Při všech ochutnávkách byl stejný degustační lístek, a tím pádem je doufám nejen pro mne zajímavé pátrání v chutích zúčastněných. Vždy mě zajímalo, zda to které víno chutnalo. Čas dozrál k tomu, abych své soukromé pátrání v chutích zveřejnila.

 

    Jak je vidět, jakákoli statistika by jen pokřivila očividné. Každá pusinka má ráda něco jiného, což je krásné a nabízí prostor k dalšímu ochutnávání. Za sebe doufám, že každý si našel víno, které mu ten večer chutnalo. A jako je jiné každé víno, byl i každý večer jiný. Tedy i pro mne to nebyla nuda. Těším se na další setkání a na to uplynulé lze jen v dobrém vzpomínat, což doufám, platí i pro všechny degustátory.

 

 

1. září 2017  se konal  Den ve vinařství Štěpána Maňáka

        Tato pouť za víny byla pro mne jiná. Dětičky dospěly, tedy jsou již v pracovním procesu, a já ctím jejich volný čas. V pátek ráno jsem vyrazila do mírného deště, který se cestou měnil na hustý, ale ani nevím kde, najednou jsem opustila frontu mraků a v Hustopečích u Brna, kde jsem se zastavila navštívit Vinařství Pechor, bylo již teplo a slunečno. Seznámila jsem se s panem Markem Pechorem, který pro milovníky sladkých vín je pokladem v mé vinotéce. Prohlédla jsem si vinařství, něco naložila, když už jsem u nich byla, a vyrazila dál.

    Fronta mě doběhla a předběhla. V Kyjově již hustě lilo. Ubytovala jsem se a spolu s kolegy z Brna vyrazila k Maňákovým. Uvítání nebylo zcela podle mého, protože na rozjezd jsem dostala od pana Maňáka ochutnat kalíšek meruňkovice. To nešlo odmítnout, prý to zajím, jídla je dost... Ale díky tomu jsem se připojila k několika zájemcům o prohlídku vinařství. Ne že bych se u nich neprošla již dříve, ale občas není na škodu zopakovat si známé věci a doplnit novinky. A tak jsem se dozvěděla, že mají novou analytickou mašinku, která enologovi odhalí stav moštu a dovolí mu s větší jistotou zvolit ten nejvhodnější typ kvasinek, případně dodat nějaký stopový prvek, aby se kvasinkám dobře žilo a vesele pracovalo. Zvolit si kvasinky podle očekávaného výsledku, tedy buď klasické, anebo  modernější se schopností dodat vínu tak lákavé tropické tóny. Potěšilo mě, že on sám má raději klasické postupy, ale zákazník je velký pán.

    Zdržela jsem se od práce a uvnitř již byla všechna místa k sezení obsazena. Pokusila jsem se být venku pod přístřeším, ale tam mě rozptyloval kouř a vůně z opékaného prasátka, i živý hovor těch, kteří ochutnávku berou jako slavnost s možností popovídat si o životě. Nakonec jsem se uchýlila k vinifikátorům a osamocena se ponořila do práce. Na ochutnání bylo jako obvykle hodně vzorků, přesně 61. Doufala jsem, že jako tradičně si ušetřím trochu sil na konto loňských bílých vín. Ale ouha, loňská již nebyla a dokonce jsem při objednávání zaváhala a tedy si letos neochutnala Rotgipfler a Scheurebe ročníku 2016 i Irsay Oliver, který velmi chutnal mému muži - byla již vyprodána. Druhý ročník řady Moravia line nabídl lehká a svěží vína vhodná jako doprovod k obědu, či večeři. No a potom mě napadlo, že by nebylo od věci dát k ochutnání dvě šarže Sylvánského zeleného, jednoho moderně voňavého a druhého klasického... To by mě zajímalo, které by komu chutnalo! Řekla bych, že letos základní řada bílých vín byla velmi vyrovnaná a kvalitní.  Trochu mě zklamalo Veltlínské zelené, které mám moc ráda, asi na ně rok 2016 nebyl v jejich oblasti příznivý, nebo jsem měla přehnané nároky... Řada Terroir ovšem byla o třídu či dvě výš, jako tradičně mě chutnala všechna.  Mezi červená u Maňáků pomalu vkládají ta, kterým nechávají čas na dozrání v sudu, tedy vína již uhlazená, lehounce naoxidovaná, zkrátka dospělá. Je radost si ochutnat zároveň mladý a divoký Cabernet Moravia 2016 a vzápětí vážnější a dospělý ročníku 2015. Kdo mě jen trochu zná, ví, že už teď šetřím na oba ;). Barique vína nebyla jen červená. V dubu si pobyl i Ryzlink vlašský a slušelo mu to, jenže mnohý netuší jak krásná jsou bílá vína s lehce zastřeným odrůdovým charakterem. Červená v dubu jsem si prošla všechny, jak jinak. U čtyřicátého prvého vzorku mě najednou přešla chuť poznávat dál. Dala jsem si ještě na rozloučenou ledovou Frankovku a bylo. Rozhlédla jsem se kolem a byť cimbálovka stále ještě hrála lidí prořídlo, byl čas se rozloučit. Tak zase za rok.

...a když už jsem byla na Moravě...

    Jako tradičně jsme se zastavila ve vinařství Vladimír Tetur.  U kávy jsme probrali vše možné. Získala jsem nejen informace které se na etiketu nevejdou, ale i nabídku na možnou ochutnávku, kterou by si vedl pan Tetur sám. Nesmírně si toho vážím. A věřím, že se v lednu, nebo únoru potkáme v Kolíně. Naložila jsem s jeho pomocí a s nadějí na skvělá Svatomartinská jsme se rozešli.

    U pana Baumana jsem ještě přikoupila nějaké medoviny. Doufám, že bude na sychravé podzimní večery pro každého dost a opustila jsem Velké Bílovice.

    Poslední zastávka byla, jak jinak, ve vinařství Martin Šebesta. Jako každý rok, kdy Maňákovi posunuli termín otevřeného vinařství na konec srpna, či začátek září jsem se neomylně trefila na hody. Vyrušila jsem je v poobědovém čase, ale nedali mi najevo, jak  moc nevhod jsem dorazila. Jen to bylo rychlé doplnění všech volných místeček v autě.

30. 6.2017 byla ochutnávka - DUELY - druhé

    I tato ochutnávka byla zajímavá, tedy hlavně pro mne a mou zvědavost, jestli se vína v duel postavená potkají se stejným ohlasem.

Ochutnávalo se:

    U této ochutnávky jsem vícekrát zaslechla, že není možné rozhodnout, a aby byla spravedlnost, když už se mají udělovat body, potom by bylo třeba oba vinaře podělit, a tedy mít možnost přidělit i půlhlas. A jiní, zase neberou Ryzlink rýnský, jako svou oblíbenou odrůdu, tudíž nehlasovali...

    Výsledky byly ro některé odrůdy stejné, pro jiné různé, a v tom je krásná nevyzpytatelnost lidských jazýčků, nálad...

Výsledky jsou tyto:

Příjemné večery s vínem, budou přerušeny na dobu dovolených a těším se, že se v plném počtu budeme scházet nad rébusy vinařů zase na podzim.

 

23. 6.2017 byla ochutnávka DUELY - první

    Přibývající vína ročníku 2016 ve vinotéce mě inspirovala k myšlence uspořádat duel, tedy spíše duely. Vybrat jedno víno, odrůdu, kterou mám pod taktovkou dvou vinařů. Porovnat si je a vyslechnout názor jiných milovníků vín. Vína jsem vybrala trochu sušší, v poslední době jsem slýchala, že je u mě vše nějak sladké... Jenže přišli i milovníci sladších vín, co s tím... Inu protože nedokáži být kruťák, přidala jsem ještě pár vzorků sladších až sladkých vín. Ty jsem vybírala spíš podle toho co by mohlo chutnat, a povedlo se.

Ochutnávalo se:

    Osobně se přiznávám, k tomu, že bych často velmi váhala, zda to či ono víno je lepší. Jaká je to úleva, nemuset řešit svůj vlastní kvíz.

    Pro mne byl osobně největším překvapením rozdíl mezi Šabatovými Hibernaly dvou ročníků. Myslím, si že je to úmysl Václava Šabaty. Krásně střídá sladkost ve vínech. Odrůda je jeden rok suchá a druhý polosuchá, nebo polosladká. Ale zpět k Hibernalům, ten 2016 je suchý, jemný, květinový a 2017 je polosladký aromatický s velmi výraznými tóny listů černého rybízu a bezu.

     Ale zpět k duelům. Schválně jsem nenapsala, jak si které víno vedlo, abych neovlivnila případné zvědavé .. Ráda bych poděkovala všem zúčastněným za názory a příjemný večer.

 

 

 

5.6.2017 jsem byla přechutnat vína Vinařství Volařík

    Ochutnávka byla v Praze, tentokrát v Art and Event Gallery Černá Labuť. Nový prostor měl své klady  i zápory, což je asi normální.  Největším kladem pro mne byla blízkost Masarykova nádraží, protože po ochutnávce je lepší jet hromadnou dopravou. A zvláště po ochutnávce vinařství Volařík. Jak Filip Mlýnek, enolog vinařství, zdůraznil,  nechtějí se až na vyjímky vézt na moderní vlně sladkých vín. Jenže rok 2016 byl slunný a hrozny vyzrály do vysoké cukernatosti, a proto je jasné, že vína mají neskutečně vysoký obsah alkoholu. Pouze Muller Thurgau má 12 % alkoholu a Veltlínské červené rané spolu s Veltlínským zeleným z trati Věstoňsko mají 12,5 %. Většina vín má 13 % a víc. Dokonce, myslím poprvé, jsem ochutnala víno z Moravy s 15 % alkoholu - Ryzlink vlašský trať Levá klentnická. Vyšší alkohol asi vedl Filipa Mlýnka k tomu, aby si  pohrál s metodou sur-lie či krátkým pobytem v barrique sudech. Tedy metodami, jak lze zvýšit bezcukerný extrakt ve víně, aby vysoký alkohol nebyl příliš cítit ve vůni. Ovšem tyto informace nebyly uvedeny v degustačním lístku. Takže jsem tápala a někdy si říkala, že jeho osobitý rukopis pomalu již zastírá odrůdový charakter vína, nic není k poznání. Moje chuťové buňky odumírají... hrozila jsem se jako Hercule Poirot, když neví kdo je vrah. Ve chvíli, kdy jsem u svého třináctého vzorku v Rylinku rýnském trať Věstoňsko cítila tóny vanilky jsem již nevydržela a hledala Filipa Mlýnka. Byl v tu chvíli volný a na můj dotaz, zda víno poznalo dubový sud, přikývl. Hurá. Moje radost byla převeliká.

       S nemalou pýchou se pochlubil, které víno si prošlo sur-lie, a i že Chardonnay z trati Purmice se potkalo se sudem. Povídalo by se dobře a dlouho, ale pocit, že mě ještě čeká dalších sedmnáct vzorků, nebyl debatě nakloněn.

 

 

 

 

                S enologem vinařství Filipem Mlýnkem.

        Letos poprvé nebylo možné ochutnat jejich Terroirová vína, protože ještě zrála. Tedy na poslední chvíli vzali s sebou Veltlínské zelené a Ryzlink vlašský z trati Železná, ten byl ještě nehotový, opalescentní, tedy nefiltrovaný, ale neskutečně krásný. Jestli se něco nepokazí, myslím, že toto víno bude sbírat spoustu ocenění, což si bude zasloužit a projeví se to k mé malé radosti i na ceně.                        

    Doufám, ba věřím, že na první podzimní ochutnávce se již Ryzlink vlašský z trati Želená předvede v tom nejlepším světle.

 

 

 

 

 

 

 

                                                                                                S Ing. Eliškou Beckovou a Filipem Jasinským.

 

TOPlist