Novinka

31. srpna 2018  se konal  Den ve vinařství Štěpána Maňáka

      Jako vloni jsem se na chutnávku a následnou cestu za víny vydala sama. Meteorologové sice slibovali  na pátek déšť, ale ten se nekonal. Myslela jsem si, že v Kolíně je strašné sucho, ale větší bylo patrné na hnědě sežehnutém listí na stromech kolem cest na Českomoravské vysočině. 

   Uvítání od pana Maňáka kalíškem meruňkovice jsem vzala jako záminku k hovoru o suchu. Ujistil mne, že staré výsadby neměly s vodou problém. U jednoho novějšího se sucha obával, ale zvládl to a úroda bude dobrá.  Když jsem se optala, zda bude jako tradičně šedesát vzrků, byla jsem s úsměvem ujištěna, že tentokrát je jich osmdesát. A zkontroluje si, jestli jsem vše ochutnala. Jako jediná si totiž píši podrobné poznámky a ne jen hodnocení ve formě křížků, či známek.  Ve skutečnosti bylo vzorků, i s mošty, 83. Podrobné prohlédnutí degustačního lístku mne potěšilo, protože některá vína byla starších ročníků, a některá mám ve vinotéce, takže by se to mělo zvládnout.

    Podařilo se mi najít místečko u stolu mezi dvěma skupinkami, což bylo moc příjemné a pustila jsem se do ochutnávání. Pamatovaly jsme se s jednou slečnou navzájem, takže jsem dostávala takové množství vzorku, že nebylo třeba vylévat. Vím, že v mém přídadě to je nutnost, ale málo mě to těšívá... Mé chování zaujalo jednu skupinku. Byli to pánové od Nymburka, což mě pobavilo, a chvílemi jsme si vyměňovali názory na vína. Oni vybírali jen podle své chutě. Já ochutnávala vše tak, abych v budoucnu mohla vybírat pro své zákazníky. Nevím, jestli bylo méně lidí, nebo já si lépe vyhlédla chvíle, kdy nebyl pan Maňák v obležení jiných, takže jsem se dozvěděla mnohé, co mne zajímalo. Velmi mě zaujalo betonové vajíčko. Vím, k čemu je, ale protože pan Maňák dělal trochu drahoty s prozrazením o co jde. Budu i já tajemná, a prozradím to tomu, kdo se přijde zeptat do vinotéky. Myslím, že zcela netajené je jak se těší, že se za rok bude ochutnávat Malbec. Toho vloni sklidili panenskou sklizeň, a teď se školí v barrique sudech. Mohla jsem se jich i dotknout. Prozradil mi, že mají kolem sta barrique sudů, a každým rokem se třetina vymění. Postupem času bude mít všechny sudy z francouzského dubu, protože je mu jejich projev ve víně bližší a byl se podívat tam kde vznikají. Od loňska vím, že francouzská vína jsou blízká, ba srdeční záležitostí jeho enologa. Jejich vína budou malou Francií v Žádovicích. Bylo to zajímavé. Povídala bych si i déle, ale i další přišli vyzvídat, nebo chválit skvělá vína. Byl čas se vrátit k chutnání. Společnost se mi vyměnila. U stolu mě zarazila rozpovídaná skupinka mladých pánů, kteří ochutnávku brali jako společenskou událost. Jejich halas nešel přeslechnout, a po chvíli mi to nedalo a začala jsem vysvětlovat rozdíl mezi normálními víny a řadou Terroir. A potom to jaksi samo přešlo do toho co znají návštěvníci mnou provázených ochutnávek. Čas plynul a lidé syti dojmů odcházeli

    Takže letem k vínům. Třetí ročník řady Moravia line opět nabídl lehká a svěží vína vhodná jako doprovod k obědu, či večeři. Výrazněji mne zaujalo Neuburské a Veltlínské zelené. 

    Základní řada byla opět přehlídkou vyrovnanosti. Jako na staré známé jsem zakývala na Rotgipfler, ři Scheurebe. Novým vínem, které jsem zatím neochutnala bylo Souvignier gris. I do vinohradů Vinařství Štěpán vtrhla interspecifická odrůda - kříženec odrůd Cabernet Sauvignon x Bronner (= Merzling x Gm 6494) z roku 1983 (Norbert Becker, Staatlichen Weinbauinstitut Freiburg, zápis do listiny odrůd roku 2008). Zaujal mne trochu jiný Tramín červený, který dozrával v sudu. Mezi svěžími a radostnými víny byl takovým "patriarchou". Krásné víno, ale ne pro každého, jak jsem se hnedle přesvědčila.

     Řada Terroir ovšem byla o třídu či dvě výš, jako tradičně mě chutnala všechna. Jemnější vůně, delší dochuť. Kolik by takováto vína stála ve Francii?

    Mezi červená stejně jako vloni přibývají ta, kterým nechávají čas na dozrání v sudu, tedy vína již uhlazená, lehounce naoxidovaná, zkrátka dospělá. Je radost si je ochutnat. Jasně, delší a větší péče se odráží v ceně... Ovšem Cabernet Moravia, Mertot a Rulandské modré ročníku 2017, které ještě neměli v lahvi, ale časem budou jsou naprosto úžasná.

    A řada barrique? Polosladký Ryzlink vlašský byl krásný, až by se pomalu chtělo napsat dokonalý, ale to by hrozilo tomu, že už se lepší víno neochutnám! Ne, byl téměř dokonalý. Červená netřeba chválit, ta se pochválí, jakmile si je někdo ochutná.

    Přiznám se. skončila jsem u vzorku číslo 68, ale ochutnala jsem si jen 48 vín. Stačilo mi to. Rozhlédla jsem se kolem, lidí bylo pomálu, cimbálovka již dohrála a hodinky posunuly ručičky k jedenácté. No takhle dlouho jsem se ještě nezdržela. Byl čas rozloučit se a zavolat taxi.

...a když už jsem byla na Moravě...

    Jako tradičně jsme se zastavila ve vinařství Vladimír Tetur.  U kávy jsme probrali vše možné. Získala jsem informace, které se na etiketu nevejdou. Vyptala se na nutnost a zapeklitosti přikyselování vín. Prý v takové Francii, Itálii či Španělsku je to běžná praxe, protože hrozny tam mají málo kyselin, takže dokyselování je běžné a nikdo se nad tím nepozastavuje. Podle něj je dokyselení vína pro víno mnohem šetrnější než odkyselení, ať už se dělá co nejšerněji. Také jsem si přivezla Velkou bílou slípku. Kdo netuší o co jde, ať se přijde zeptat, ale v čase internetu, si to nejspíš každý vygogli...

    U pana Baumana jsem opět doplnila medoviny na sychravé podzimní měsíce.

    Poslední zastávka byla, jak jinak, ve vinařství Martin Šebesta. Ani tento rok jssem se nezastavila dobře. Hody sice měli o týden dříve, ale časná sklizeň si vyžádala své. Pan Šebesta měl plné ruce práce ve vinohradu a i ve sklepě. Převzala jsem si objednaná vína, doplnila všechna volná místečeka v autě a vydala se na cestu domů.

12.6.2019 jsem byla přechutnat vína Vinařství Volařík

    Prezentace vinařství byla opět v krásných prostorách Mandarin Oriental Hotelu na Malé Straně. Což neznamená, že by nebylo mnoho novinek, ba naopak.

    Filip Mlýnek a Jindřich Kadrnka se naplno věnují práci ve svých vlastních vinařstvích, a u Volaříků mají snad ještě hlas poradní. Tíha za práci ve sklepě padla na Ing. Elišku Beckovou, která se několik let podílela na tvorbě vín. Ve vinohradu kraluje Marek Tichý a jak známo, tam vzniká víno, takže na obou je obrovský díl odpovědnosti. Tou největší novinkou pro konzumenty jejich práce je, že loňský podzim byl zcela nečekaný. Část úrody stihli sklidit tak, jak se běžně očekává. Tedy z hroznů jsou vína suchá a polosuchá. Jenže potom silně zapršelo, nějakou dobu se nedalo sklízet a na hroznech se objevila ušlechtilá plíseň Botritis cinerea. Jenže z tak krásně přírodně zahuštěných cukříků se doopravdy nedá udělat suché víno. Na Ing. Elišce Beckové bylo, aby z této suroviny vytvořila vína, která se v historii vinařství sice sem tam vyskytla, ale teď jich je mnohem víc. Myslím, že se jí to povedlo a vytvořila kolekci, která potěší všechny příznivce od 1,4 g po 280 g zbytkového cukru.

    K ochutnání bylo celkem třicet čtyři vzorky, a jako tradičně se začínalo sekty. Z nich mě asi nejzajímavější přišlo Cuvée 2014 - Rulandské šedé Chardonnay, které bylo opojně voňavé a kulaté, hlaďoučké. Naproti tomu ten z Ryzlinku vlašského, trať Železná, byť měl být podle analytiky sladší, na mě působil až příliš tvrdě. Ten byl favoritem mého muže. Tak trochu u nás propadl Blanc de Noir z Frankovky 2014, protože byl zkrátka první a po příchodu z tepla zchladil a naladil, ale nezaujal, byť určitě nebyl špatný. K tichým vínům, nelze psát vše, ale dovolím si vypíchnout ta, která mě zaujala. Muller Thurgau polosladký trať za Turoldem, Ryzlink vlašský polosuché trať Purmice ... 

21. - 23.5. 2018 byl veletrh Wine Prague

    Dříve se tento veletrh jmenoval Víno a destiláty, později Víno a delikatesy a býval na výstavišti v Parku oddechu... tedy v Julděfuldě ;) Tam jsem před mnoha lety byla rozhořčena kombinaci grilovaných sýrů a foa gras vedle vín... Pracovat - ochutnávat se v takovém prostředí nedalo. Tam se dalo jen opíjet.

     Byla jsem informována, že po přejmenování a přemístění na výstaviště Letňany je to o něčem jiném. A ve chvíli, kdy jsem dorazila odpoledne, a to už se uvnitř hromadily davy vínachtivých lidí... No, bylo to drsné.

    Proč jsem tam vůbec jela? Inu protože jsem se domlouvala s Ing Kžížkem z Arcibiskupského zámeckého vína, že toto je nejbližší a nejjednodušší možnost jak si jejich vína, většinou mešní ochutnat. Prošla jsem si všechny vzorky, které vzali s sebou a

1.5.2018 byla ochutnávka růžových vín

Vinařský fond ustanovil 1. květen za svátek rosé vín

      Již po desáté se slavil První máj jako svátek rosé vín. Letos poprvé jsem o tomto svátku nezaslechla zprávu v rozhlase. Možná někdo někde něco zachytil, ale nejspíš nebyla zaplacena reklama..

    Rok co rok jsem lákala zájemce o růžová vína, že nemusejí jedit do Prahy, či na Moravu a tlačit se v zástupech vín chtivých lidiček. Ovšem pro růžové víno u mne se stala nešťastným kombinace letního počasí s možností vzít si den volna a mít celkem čtyři dny na vyvolený program.  Možná i na výlet na Moravu...

    A stejně jako všechny ochutnávky, které jsem po vánocích nabízela se i tato potýkala s nemocí. Takže v posledních téměř hodinách jsem dostala zprávu :"Je mi líto, ale tentokrát to nevyšlo, určitě příště." A jako vždy mě nakonec bylo líto těch, které nepostihlo nic zlého. Ochutnávka byla tentokrát ve znamení lehce vyzrálejších růžových vín, protože všichni mí vinaři začnou nové klarety a rosé stáčet do lahví až v polovině května. Ono se nevyplácí spěchat. Zcela jinak jsem si postavila ochutnávku než vloni. Lákala jsem, že i ten s geniální chuťovou pamětí bude mít možnost přechutnat si vína v jiných souvislostech, nebo i s jinými sousedy, což je vždy zajímavé.

Ochutnávalo se:

    Pět dam a jeden muž se poctivě snažili a přechutnali všechny vzorky. A dokonce mě připomněli, aby se nezpomnělo hodnotit.

Výsledek je tento:

    S velkou pokorou bych ráda poděkovala všem, kteří krtečka zarytého v záhonu proměnili v průvodkyni večerem a dopřáli mi chvíli s krásnými víny.

 

28.4. 2018 byla třetí ochutnávka Malbeců

      Na třetí a závěrečnou procházku černými víny z původně z francouzského Cahor, ale nyní známějšími z Argentiny a Chille se mi přihásili ti, kteří spolu mluví a detaily jsem si vykorespondovala s nimi. Avšak veřejné vyhlášení termínu mně vede k tomu, abych pro čtenáře zveřejnila degustační lístek.

Ochutnávalo se:

     Tato skupinka milovníků vína byla lehce na rozpacích, zda a vůbec jde-li hlasovat o tom které víno chutná. Po prvním vzorku byli všichni nadšeni, ale druhý někomu chutnal víc, a někomu méně, ale co ten třetí. Jaký bude? Nebudu to prodlužovat. Nakonec se hlasování nekonalo a celkový verdikt ohledně vín byl, že jsou dobrá všechna, ale každé jiné, těžko srovnávat.

    S přáním, abychom měli jen dobrá vína a pro sebe vybrala ta, která nám chutnají, děkuji zúčastněným za příjemný večer, a třeba někdy...

 21.4. 2018 byla druhá ochutnávka Malbeců

      Již po osmé se slavil Světový den Malbecu a vlastně celý zbytek dubna jim patřil, alespoň u dovozců a i u mě bylo celou tuto dobu možné ochutnat si co je Malbek za odrůdu.

    Malbec je odrůda vína, která si "našla" ty správné podmínky pro svůj život až v daleké Argentině. Tam v nadmořských výškách, ze kterých se až tají dech, téměř v poušti ošlehávána větry Atlantického oceánu a trápena střídáním denních a nočních teplot vydává ze sebe hrozny, které jsou základem krásných temných vín. Mnohá z nich jsou následně školena v barrique sudech, a díky tomu se lehce zklidní a zaoblí. Taková vína jsou potom radostí pro středoevropany...

Ochutnávalo se:

    Tato ochutnávka byla naplněna zcela letní atmosférou, ale těch devět, kteří si odepřeli pololetní večer při procházce krajinou, se prošlo Malbecy opět z různých oblastí Jižní Ameriky. Nabídla jsem rozdíly i v nadmořských výškách. Neb jsem věděla, že budou přítomni i ti, kteří ocení sladší vína, nebylo lze pominout i polosladké rosé a raritku "portské", tedy správně víno fortifikované. Překvaivě Dulce Natural bylo vlastně velmi mladé, ročníkové. A bylo zcela jiné, než ta která se dají běžně potkat u mne, ale porovnání pro příchozí nebylo s nimi, ale s jinými Malbecy.

    Jak to dopadlo? Inu jak jinak než, že ten který Malbec si našel jazýček, či ústa, která si ho užila. Bylo pro mne potěšením dolévat každému to jeho víno. Děkuji všem za velmi příjemný večer. 

 

17.4.2018 byla první ze série ochutnávek Malbeců

    Dvakrát do roka je možnost si u mne ve vinotéce ochutnat vína z cizích krajů. Sama si velmi vážím a mám ráda Česká a Moravská červená vína, a ten kdo si myslí, že u nás se nedají udělat skvostná vína bývá přesvědčován o opaku. Nicméně, někdy je dobré se i porozhlédnout za hranicemi a ochutnat některou odrůdu, která je doma v cizině.

    Malbec je původně francouzská odrůda, kterou náhodou, a nebo zcela záměrně převezl do Argentiny...

Ochutnávalo se:

    Celou historii uspěšného tažení Malbecu v podhůří And si vyslechlo těch pět, kteří ve velmi komorní atmosféře spolu se mnou oslavili již po osmé Světový den Malbecu. Inu všední den není tím optimálním časem na vychutnávání vín, která jsou nejen příliš červená, ale i silná a to nejen vyšším obsahem alkoholu. I někteří s přítomných si posteskli, že být to v pátek, nebo sobotu, to by se to chutnalo.... Ale toto krásné jarní, až pomalu letní počasí, by mnohé vylákalo do přírody, či na zahrádky. Naštěstí, když jsem rozesílala pozvánky bylo ještě zima.

    Ale zpět k Malbecům. Přadstavila jsem Malbec z různých oblastí i školení v barikových sudech. Mým největším potěšením je vybrat je tak, aby ani jedno nebylo přítomnými zamítnuto, nejhorší odsudek, je to není tak dobré jako toto. Této odměny se mi dostalo měrou vrchovatou, za což všem děkuji a těším se na příští sektání nejen s Malbecy. A věřím, že přítomní mi zachovají přízeň.

Pardon, málem bych zapomněla doplnit informaci pro čtenáře, protože přítomní vědí.

Trochu statistiky:

 

30.3.2018 byla ochutnávka sólo pro... Chardonnay.

    Slibovala jsem, že se pokusím na vlastním výběru vín různých vinařů, stylů a apelací ilustrovat, jaké bohatství možností může skýtat jediná odrůda. 

    Až po vyhlášení termínu jsem zjistila, že jsem zcela nevhodně zvolila Velký pátek. Ale koneckonců, proč nezačít sváteční dny ve společnosti zajímavých vín... Vždyť na Velký pátek se otevírají poklady, a mohla by se otevřít také skvělá vína. Navíc jsem se rozhodla, i vzhledem k Chardonnay ze Chablis, že sice nebudou vína doprovázet ústřice, ale jen uzený losos, pstruh a trochu sýra. Tedy pro mnohé velmi postní menu. A pro čtenáře mých webových stránek, kteří neměli čas a rádi by věděli o co přišli, doplňuji, co jsem nestihla zveřejnit před ochutnávkou.

Genderově téměř vyvážená devítičlenná společnost ochutnala:

    Chardonnay je osmou nejpěstovanější odrůdou ve světě. Její původ lze hledat ve 12 století právě v Chablis, proto jedinečná vína s nezaměnitelným otiskem Terroir nemohla chybět. Podařilo se mi pořídit i Grand Cru Valmur - jeden z pokladů, které se otevřely o Velkém pátku. Sparring-partnery mu byla Chardonnay z Moravy od vinařů, které mám ráda. Vína mladá i již vyzrálejší, vína suchá i sladší, vína bez zrání v dubových sudech i ta, která prošla jejich školením. S lehce dubem dotčeným Chardonnay od pana Šebesty z Dolních Dunajovic, i výrazněji barrikovaným od Ing. Hrabala z Velkých Bílovic. Archivním kouskem bylo Chardonnay z Agrentiny, které je postaveno na barrique, zlaté a plné dubových tříslovinek. Trochu s napětím, jak bude mými hosty přijato jsem jako ukázku již staršího, vyzrálého vína, zařadila Chardonnay z Napa Valley Ranch Rutherford 2004, které bylo ve světě naposledy obchodováno v roce 2016. Víno barvy i vůně koňaku. Všem velmi vonělo, což mě mile překvapilo, ale ne všem chutnalo. Zato ti, které okouzlilo, si užili. Nakonec svedli souboj i o asi poslední lahev na světě - už ji nemám, opustila vinotéku. Nevadí, za pár let do jeho kvality dozraje jiné.
 
Vína se v žebříčku chutnalo umístila takto:
 
    Koho by překvapilo, že polosladké víno z výběrové řady od vinařství Ampelos skončilo na posledním místě, toho ujistím, že většina přítomných byli spíš milovníci suchých vín. Nicméně těm dvěma, které dávají přednost sladším, udělalo radost a smířilo je s převážně suchým večerem.
    Jak často dodávám, není důležitý popis vína, ale osobní zkušenost a výběr podle vlastní chuti.  Děkuji všem za příjemný Velkopátkový večer.
 

29.3.2018 jsem byla přechutnat Malbecy

    Druhou várku letošních Malbeců jsem byla pro Vás vybrat od společnosti Kupmeto. Tato ochutnávka je jako tradičně řízená a Ing. Kozák vypráví spoustu veselých, ale hlavně pro mne poučných historek, protože já jsem ani v Argentině ani v Chile zatím nebyla. Ochutnávka byla již podruhé v prostorách Novoměstské radnice, která má krásně vysoké stropy, okna byla pootevřená a na degustaci bylo jistě kolem 18 stupňů, tedy ideál pro profesionální výkon. Ještě štěstí, ža jaro pokročilo.

    Ke porovnání a ochutnáváníí bylo pouze 10 vzorků, ale zcela jiných než na předešlé ochutnávce. Každý dovozce má své favority i jinou přestavu, což je obohacující. První vzorek a poslední vzorek bylo překvapení. Jean Bousquet, původem Francouz od Carcasonu, se rozhodl i v Novém světě připravit sekt a portské. Sekt z Chardonnay a portské z Malbecu, jak jinak. Na sekt jsem si netroufla, ale portské  jsem si vzala... A také nějaký ten Malbec s Chile. Tak nepodobný těm z Mendozy, San Juanu, či Patagonie.

    Pro mne bylo asi nejvíce poučné opětovné setkání z Malbecem z Francie, tím stejným, nad kterým jsem v loni cítila rozpaky, jak je možné, že jediná odrůda má tak, ale tak rozdílný projev. Za pouhý rok se ročník 2010 neuvěřitelně proměnil. Víno drsné a divoké, podle mne, se zklidnilo, vyjevilo zcela nové tóny a vyhladilo drsné třísloviny, až jsem se ve vinotéce musela přesvědčit, že je to ono. To, které jsem vloni uazovala jako nevycválaného klacka.  S velkou lítostí musím doznat, že vloni jsem ho koupila jen dvě lahve a nikomu nechutnalo. Letos s ohledem na vzrůst ceny, jsem si ho nerada odřekla. A poučení? Francouzská vína je dobré nakupovat mladá a levnější. Dobře uskladnit a zapomenout. Pokud byla šťastná ruka při nákupui, bude po letech z vína skvost, který si plně bude zasloužit svou výrazně vyšší cenu. Inu investovat do vína se musí umět...

Již se těším na sestavování degustačních lístků  a Vaši reakci.

16.3.2018 byla ochutnávka Vinařství Maňák

    Vinařství Maňák už má v nabídce i dvě vína ročníku 2017. Je na čase udělat místo pro nová vína. Oni svě sklady velmi vyprázdnili a některá vína mám už jen já... Což si tak trochu zavzpomínat na předešlé roky. Kdo si myslí, že jsem se upsala a dvě Sylvánská jsou vlasně jedno? Neupsala jsem se, naopak nechám krásně procvičit všechny čivy příchozích degustátorů.

Ochutnávalo se:

(tabulku jsem doplnila o informace, které jasně naznačují, že Sylvánská zelená byla jiná)

    Tato ochutnávka byla opět poznamenána chřipkou... Velmi rychle bylo přihlášených jedenáct zájemců, i rozhodla jsem se vybrat o trochu víc vín. Den před jsem ztratila čtyři a na ochutnávku nakonec dorazilo šest chřipkuvdrorných degustátorů. Ovšem seškrtat degusatční lístek na snesitelných PĚT vzorků, aby bylo méně než lahev na ochutnávajícího se mi doopravdy nechtělo. Tedy otevřela jsem všechny vzorky, a co se nedopilo bylo možné ochutnat v prvních dnech následujícího týdne.

    Pro pozorné čtenáře, možná i z řad účastníků se veřejně přiznávám, že jsem tentokrát nechtěně všechny vystavila zkoušce. Při tvoření degustačního lístku jsem rozhodla jak Sylvánská zelená půjdou. Následně mě napadlo že by bylo zajímavé je seřadit jinak, ovšem v degustačním lístku jsem nechala původní pořadí...

    Sylvánské zelené č.š. 1620 má šroubový uzávěr a při kvašení bylo ovlivněno přidáním kulturních kvasinek, které mu dodaly líbivé tóny maracuji, manga a banánů.

    Sylvánské zelené - krášleno na kvasnicích č.š. 1613 má korek. Při kvašení byly použity klasické burgundské kvasinky a víno leželo na jemných kvasničných kalech. Metoda sur-lie.

    Musím všechny velmi pochválit, každý rozdíl ve vínech cítil. Hurá! Ovšem při závěrečné hodnocení chutnalo došlo k tomu, že někteří si nebyli jisti. Druhý vzorek rozhodl a každý potvrdil svůj prvotní dojem. Je zajímavé, že přítomní byli ve většině pro klasické víno, byť podle toho jak rychle zmizela právě tato vína ze skladů Vinařství Maňák jsou preference nakloněny pro mladistvé voňavé Sylvánské zelené.

    A jestě jednu raritu jsem zaznamenala. Velmi chutnal Ryzlink vlašský Terroir 2012, což bylo zatím poprvé kdy jsem zaznamenala, že by starší víno chutnalo podobně jako mladá.

    I ve velmi malé společnosti se posedělo jako vždy déle, a doufám, že to byl příjemný večer nejen pro mne.

    Mimochodem otevřený Cabernet Sauvignon již zaznamenal i človíčka, kterému chutnal víc než jiná červená vína z ochutnávky, a to je to krásné na pestrosti vín a chuťových preferencích...

 

TOPlist