Novinka

1. září 2017  se konal  Den ve vinařství Štěpána Maňáka

        Tato pouť za víny byla pro mne jiná. Dětičky dospěly, tedy jsou již v pracovním procesu, a já ctím jejich volný čas. V pátek ráno jsem vyrazila do mírného deště, který se cestou měnil na hustý, ale ani nevím kde, najednou jsem opustila frontu mraků a v Hustopečích u Brna, kde jsem se zastavila navštívit Vinařství Pechor, bylo již teplo a slunečno. Seznámila jsem se s panem Markem Pechorem, který pro milovníky sladkých vín je pokladem v mé vinotéce. Prohlédla jsem si vinařství, něco naložila, když už jsem u nich byla, a vyrazila dál.

    Fronta mě doběhla a předběhla. V Kyjově již hustě lilo. Ubytovala jsem se a spolu s kolegy z Brna vyrazila k Maňákovým. Uvítání nebylo zcela podle mého, protože na rozjezd jsem dostala od pana Maňáka ochutnat kalíšek meruňkovice. To nešlo odmítnout, prý to zajím, jídla je dost... Ale díky tomu jsem se připojila k několika zájemcům o prohlídku vinařství. Ne že bych se u nich neprošla již dříve, ale občas není na škodu zopakovat si známé věci a doplnit novinky. A tak jsem se dozvěděla, že mají novou analytickou mašinku, která enologovi odhalí stav moštu a dovolí mu s větší jistotou zvolit ten nejvhodnější typ kvasinek, případně dodat nějaký stopový prvek, aby se kvasinkám dobře žilo a vesele pracovalo. Zvolit si kvasinky podle očekávaného výsledku, tedy buď klasické, anebo  modernější se schopností dodat vínu tak lákavé tropické tóny. Potěšilo mě, že on sám má raději klasické postupy, ale zákazník je velký pán.

    Zdržela jsem se od práce a uvnitř již byla všechna místa k sezení obsazena. Pokusila jsem se být venku pod přístřeším, ale tam mě rozptyloval kouř a vůně z opékaného prasátka, i živý hovor těch, kteří ochutnávku berou jako slavnost s možností popovídat si o životě. Nakonec jsem se uchýlila k vinifikátorům a osamocena se ponořila do práce. Na ochutnání bylo jako obvykle hodně vzorků, přesně 61. Doufala jsem, že jako tradičně si ušetřím trochu sil na konto loňských bílých vín. Ale ouha, loňská již nebyla a dokonce jsem při objednávání zaváhala a tedy si letos neochutnala Rotgipfler a Scheurebe ročníku 2016 i Irsay Oliver, který velmi chutnal mému muži - byla již vyprodána. Druhý ročník řady Moravia line nabídl lehká a svěží vína vhodná jako doprovod k obědu, či večeři. No a potom mě napadlo, že by nebylo od věci dát k ochutnání dvě šarže Sylvánského zeleného, jednoho moderně voňavého a druhého klasického... To by mě zajímalo, které by komu chutnalo! Řekla bych, že letos základní řada bílých vín byla velmi vyrovnaná a kvalitní.  Trochu mě zklamalo Veltlínské zelené, které mám moc ráda, asi na ně rok 2016 nebyl v jejich oblasti příznivý, nebo jsem měla přehnané nároky... Řada Terroir ovšem byla o třídu či dvě výš, jako tradičně mě chutnala všechna.  Mezi červená u Maňáků pomalu vkládají ta, kterým nechávají čas na dozrání v sudu, tedy vína již uhlazená, lehounce naoxidovaná, zkrátka dospělá. Je radost si ochutnat zároveň mladý a divoký Cabernet Moravia 2016 a vzápětí vážnější a dospělý ročníku 2015. Kdo mě jen trochu zná, ví, že už teď šetřím na oba ;). Barique vína nebyla jen červená. V dubu si pobyl i Ryzlink vlašský a slušelo mu to, jenže mnohý netuší jak krásná jsou bílá vína s lehce zastřeným odrůdovým charakterem. Červená v dubu jsem si prošla všechny, jak jinak. U čtyřicátého prvého vzorku mě najednou přešla chuť poznávat dál. Dala jsem si ještě na rozloučenou ledovou Frankovku a bylo. Rozhlédla jsem se kolem a byť cimbálovka stále ještě hrála lidí prořídlo, byl čas se rozloučit. Tak zase za rok.

...a když už jsem byla na Moravě...

    Jako tradičně jsme se zastavila ve vinařství Vladimír Tetur.  U kávy jsme probrali vše možné. Získala jsem nejen informace které se na etiketu nevejdou, ale i nabídku na možnou ochutnávku, kterou by si vedl pan Tetur sám. Nesmírně si toho vážím. A věřím, že se v lednu, nebo únoru potkáme v Kolíně. Naložila jsem s jeho pomocí a s nadějí na skvělá Svatomartinská jsme se rozešli.

    U pana Baumana jsem ještě přikoupila nějaké medoviny. Doufám, že bude na sychravé podzimní večery pro každého dost a opustila jsem Velké Bílovice.

    Poslední zastávka byla, jak jinak, ve vinařství Martin Šebesta. Jako každý rok, kdy Maňákovi posunuli termín otevřeného vinařství na konec srpna, či začátek září jsem se neomylně trefila na hody. Vyrušila jsem je v poobědovém čase, ale nedali mi najevo, jak  moc nevhod jsem dorazila. Jen to bylo rychlé doplnění všech volných místeček v autě.

30. 6. byla ochutnávka - DUELY - druhé

    I tato ochutnávka byla zajímavá, tedy hlavně pro mne a mou zvědavost, jestli se vína v duel postavená potkají se stejným ohlasem.

Ochutnávalo se:

    U této ochutnávky jsem vícekrát zaslechla, že není možné rozhodnout, a aby byla spravedlnost, když už se mají udělovat body, potom by bylo třeba oba vinaře podělit, a tedy mít možnost přidělit i půlhlas. A jiní, zase neberou Ryzlink rýnský, jako svou oblíbenou odrůdu, tudíž nehlasovali...

    Výsledky byly ro některé odrůdy stejné, pro jiné různé, a v tom je krásná nevyzpytatelnost lidských jazýčků, nálad...

Výsledky jsou tyto:

Příjemné večery s vínem, budou přerušeny na dobu dovolených a těším se, že se v plném počtu budeme scházet nad rébusy vinařů zase na podzim.

 

23. 6. byla ochutnávka DUELY - první

    Přibývající vína ročníku 2016 ve vinotéce mě inspirovala k myšlence uspořádat duel, tedy spíše duely. Vybrat jedno víno, odrůdu, kterou mám pod taktovkou dvou vinařů. Porovnat si je a vyslechnout názor jiných milovníků vín. Vína jsem vybrala trochu sušší, v poslední době jsem slýchala, že je u mě vše nějak sladké... Jenže přišli i milovníci sladších vín, co s tím... Inu protože nedokáži být kruťák, přidala jsem ještě pár vzorků sladších až sladkých vín. Ty jsem vybírala spíš podle toho co by mohlo chutnat, a povedlo se.

Ochutnávalo se:

    Osobně se přiznávám, k tomu, že bych často velmi váhala, zda to či ono víno je lepší. Jaká je to úleva, nemuset řešit svůj vlastní kvíz.

    Pro mne byl osobně největším překvapením rozdíl mezi Šabatovými Hibernaly dvou ročníků. Myslím, si že je to úmysl Václava Šabaty. Krásně střídá sladkost ve vínech. Odrůda je jeden rok suchá a druhý polosuchá, nebo polosladká. Ale zpět k Hibernalům, ten 2016 je suchý, jemný, květinový a 2017 je polosladký aromatický s velmi výraznými tóny listů černého rybízu a bezu.

     Ale zpět k duelům. Schválně jsem nenapsala, jak si které víno vedlo, abych neovlivnila případné zvědavé .. Ráda bych poděkovala všem zúčastněným za názory a příjemný večer.

 

 

 

5.6.2017 jsem byla přechutnat vína Vinařství Volařík

    Ochutnávka byla v Praze, tentokrát v Art and Event Gallery Černá Labuť. Nový prostor měl své klady  i zápory, což je asi normální.  Největším kladem pro mne byla blízkost Masarykova nádraží, protože po ochutnávce je lepší jet hromadnou dopravou. A zvláště po ochutnávce vinařství Volařík. Jak Filip Mlýnek, enolog vinařství, zdůraznil,  nechtějí se až na vyjímky vézt na moderní vlně sladkých vín. Jenže rok 2016 byl slunný a hrozny vyzrály do vysoké cukernatosti, a proto je jasné, že vína mají neskutečně vysoký obsah alkoholu. Pouze Muller Thurgau má 12 % alkoholu a Veltlínské červené rané spolu s Veltlínským zeleným z trati Věstoňsko mají 12,5 %. Většina vín má 13 % a víc. Dokonce, myslím poprvé, jsem ochutnala víno z Moravy s 15 % alkoholu - Ryzlink vlašský trať Levá klentnická. Vyšší alkohol asi vedl Filipa Mlýnka k tomu, aby si  pohrál s metodou sur-lie či krátkým pobytem v barrique sudech. Tedy metodami, jak lze zvýšit bezcukerný extrakt ve víně, aby vysoký alkohol nebyl příliš cítit ve vůni. Ovšem tyto informace nebyly uvedeny v degustačním lístku. Takže jsem tápala a někdy si říkala, že jeho osobitý rukopis pomalu již zastírá odrůdový charakter vína, nic není k poznání. Moje chuťové buňky odumírají... hrozila jsem se jako Hercule Poirot, když neví kdo je vrah. Ve chvíli, kdy jsem u svého třináctého vzorku v Rylinku rýnském trať Věstoňsko cítila tóny vanilky jsem již nevydržela a hledala Filipa Mlýnka. Byl v tu chvíli volný a na můj dotaz, zda víno poznalo dubový sud, přikývl. Hurá. Moje radost byla převeliká.

       S nemalou pýchou se pochlubil, které víno si prošlo sur-lie, a i že Chardonnay z trati Purmice se potkalo se sudem. Povídalo by se dobře a dlouho, ale pocit, že mě ještě čeká dalších sedmnáct vzorků, nebyl debatě nakloněn.

 

 

 

 

                S enologem vinařství Filipem Mlýnkem.

        Letos poprvé nebylo možné ochutnat jejich Terroirová vína, protože ještě zrála. Tedy na poslední chvíli vzali s sebou Veltlínské zelené a Ryzlink vlašský z trati Železná, ten byl ještě nehotový, opalescentní, tedy nefiltrovaný, ale neskutečně krásný. Jestli se něco nepokazí, myslím, že toto víno bude sbírat spoustu ocenění, což si bude zasloužit a projeví se to k mé malé radosti i na ceně.                        

    Doufám, ba věřím, že na první podzimní ochutnávce se již Ryzlink vlašský z trati Želená předvede v tom nejlepším světle.

 

 

 

 

 

 

 

                                                                                                S Ing. Eliškou Beckovou a Filipem Jasinským.

 

1.5. byla ochutnávka řůžových vín

    Jako již v předchozích osmi letech je První máj nejen svátkem zamilovaných, ale i svátkem rosé vín.

    Ti, kteří byli zvědaví na delší psaní, případně hodnocení ochutnávaných rosé, se tentokrát načekali. Napínavé bylo i shledávání účastníků. Dlouho nebylo jasné v kolika lidech a zda vůbec ochutnávka bude. Nakonec až akce dvou dam zajistila celkem 13 účastníků a já jsem na poslední chvíli upravovala degustační lístek. A po ochutnávce následoval pracovní den, kdy jsem neměla čas vrhnout se na přepracování tabulky prezentovatelné na webových stránkách. Inu tak. Letos bylo možné si ochutnat první pozdrav dospělých růžových vín, a dokonce i jedno šumivé, ročníku 2016 od vinařství Maňák. Aby byla ochutnávka trochu pestřejší vybrala jsem k nim o rok starší vína. Nakonec se ochutnávalo jedenáct rosé.

Ochutnávlo se:

Výsledky hlasování - chutná, hovoří za vše.

    Ochutnávka byla s trochu menším komfortem, než by se mi líbilo, ale prý to nikomu nevadilo a já byla ráda, Takové večery i mne potěší.

 

 

22.4. 2017 byla ochutnávka Malbeců

    17. duben je světovým dnem Malbecu. TY NEJLEPŠÍ Malbecy jsou z Argentiny. Což netvrdím jen já. Byť sama miluji červená vína z Moravy, je dobré si čas od času ochutnat i něco jiného než česká a moravská červená vína. Pomalu jako tradičně jsem musela vybrat jiné datum pro ochutnávku. 17. dubna byl letos v pondělí, a dokonce Velikonoční pondělí. Následující pátek, jsem si myslela, že by mohl být vhodným dnem, ale nakonec se ukázalo, že lepším dnem pro ochutnávku byla sobota. Dokonce tak dobrým dnem, že se sešlo mírným omylem, ne mým, 12 účastníků. Bylo tedy více než dobré, že jsem při finální přípravě degustačního lístku neodolala a rozhodla se představit téměř všechny Malbecy, které jsem předvybrala na ochutnávkách společnostri Nestar i Kupmeto. Jen uspořádat 12 vzorků do následující tabulky, byl trochu problém...

Ochutnávalo se:

    Kdo je zvědavý jak si vedli jednotlivé Malbecy, hnedle se to dozví. Všeobecně se potvrdilo, že Malbecy z Francie, byť vinařství Triguedina pana Jean-Luc Baldese se již sedmou generaci věnuje vínům zvláště z Malbecu, je takové živé, neučesané s výraznými kyselinkami i taniny. Naproti tomu byla vína z Nového světa shledána kulatějšími, jemnějšími, zkrátka pro přítomné pitelnějšími. Ale i francouzská si našla ta ústa, pro které byla zajímavá, leckdy i voňavější. Někdo nemá rád barrique vína.. Inu jsem ráda, že nebylo takové víno, které by si nenašlo svého človíčka, který řekl:"To mi chutnalo."

    Jako tradičně to pro mne byl příjemně strávený sobotní večer a doufám, že i pro přítomné.


 

3.3.2017 byla ochutnávka Vinařství Šabata

    Byla to tak trochu horizontální ochutnávka Vinařství Šabata v komorním počtu pěti zúčastněných. Kdy jsem nabídla k ochutnání mnohdy poslední lahve, toho vzácného vína, aby bylo porovnání mezi svěžím a vyzrálým...

Ochutnávlo se:

    Jenonže, jak se ukázalo, vína starších ročníků jež nabyla zralosti. Barva zezlátla, ve vůni i chuti částečně vymizely odrůdové chutě a objevily se tóny medových pláství i zrálých jablíček. Stále ještě zralých, nikoli přezrálých. Tak taková vína nechutnala. Všichni přítomní se shodli, že mladší a ovocitější vína u nich vyhrávají. Chtělo se hlasovat, a protože byla ochutnávka od Šumavy k Tatrám, opět jsem si řekla, že to důležité je zda víno chutná. Nejvíce a shodně hlasů získala tato vína: Muller Thurgau (2015) a Cabernet Sauvignon - rosé. I v malém počtu to byl pro mne hezky strávený večer a doufám, že i pro ostatní.

TOPlist